Tentokrát je to názor vědců, kteří celý problém posuzují na základě svých dlouholetých zkušeností. Problém Šumavy není jen současná kůrovcová kalamita. Lidé tu zasahovali po staletí a měnili celý ekosystém. Dnes je to prostor, kde se střídají lesy a bezlesí. Kolik lidí si ale uvědomuje, že nově stanovený pramen Vltavy vytéká vlastně z prostor starého opuštěného dolu, nebo že nejkrásnější jezera na rašeliništích nejsou nic jiného, než místa, kde byla rašelina uměle vytěžena?

V minulosti byla Šumava především zásobárnou dřeva. Dnešní požadavky jsou jiné. Stanovíme hranice, určíme, co se smí a co ne, ale právě tím mohou vzniknout další problémy. Hranice existují i v přírodě, ale rozhodně nebývají ostré nebo neměnné.

Právě proto vznikl Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi životního prostředí. Přidat svůj podpis můžete i vy.

Chalupská slať - jezero po těžbě rašeliny