Wankel.gif

  Jindřich Wankel

Jedovnický potok mizí před Rudicemi ve skále. Několika vodopády se propadá o 86 m do jeskynního systému, dlouhého přes 13 km, a vytéká na povrch pod Býčí skálou. Některé části byly známé (a využívané) již v pravěku, další byly postupně objevovány. V roce 1992 se konečně podařilo proniknout do celého systému, který je druhý největší u nás. Stále je tu možnost nových objevů. Některé jeskyně asi nikdy nepoznáme. Vždyť spodní patro, vzniklé již v třetihorách, je trvale zaplavené.

Zdejší vápence jsou devonského stáří. Vznikly v teplém moři poblíž rovníku, v období zvaném devon asi před 380 miliony let. Často jsou v nich zachovány zbytky korálů i jiných zkamenělin. Právě nálezy korálů umožnily poznat, jak se měnila rotace naší planety. Mají pravidelné přírůstky a na nich vědci spočítali, že tehdy měl rok kolem 400 dní. Asi to nebudete kontrolovat, přesto se u vývěru podívejte na kameny. Velmi rychle najdete průřezy korálů. Ukazují na teplé klima. Český masiv byl v době usazování těchto vápenců na jižní polokouli, nedaleko od rovníku. 

Lidé vlastně vždy používali jeskyně – někdy jako příležitostný úkryt, jindy k trvalému bydlení nebo k rituálním účelům – svatyně nebo kostel. V jeskyních se našly i nejstarší kresby. Kresby jsou i v Býčí skále. Problém je však stanovení stáří. Stačí totiž použít uhlík ze starého ohniště a radiokarbonová metoda ukáže stáří uhlíku, ale ne kresby.

jelen.jpg kresba.jpg
Kresba jelena - udávané stáří 700 let Mřížka - udávané stáří 5 200 let
(zdroj http://www.byciskala.cz/) (zdroj http://www.byciskala.cz/)

V jeskyních se často zachovává i to, co jinde rychle podlehne zkáze. Jeskynní hlína je vápnitá, proto je téměř ideálním materiálem k zachování kostí a drobných předmětů. V jeskyni v Býčí skála (přesněji řečeno v Předsíni) těžili v 17. století pro potřeby blízkých železáren štěrk – a v něm nacházeli uhlíky a lidské kosti. Bylo proto jen logické předpokládat, že archeologický průzkum Býčí skály bude zajímavý. V roce 1867 tady proto začal kopat Jindřich Wankel. Název jeskyně považoval za doklad, že jde o kultovní místo starých Slovanů.

Jindřich Wankel nejdříve kopal hluboko v jeskyni, v Jižní boční síni. Nalezl osídlení ze starší doby kamenné. Zároveň se mu jako prvnímu ve střední Evropě podařilo prokázat, že člověk žil ve stejné době, jako zvířata doby ledové.

Pravděpodobně již tehdy se kolem výzkumů pohybovali zájemci o růzmé předměty. Když Wankel začal sondovat v Předsíní, nalezli tu dva studenti hliněnou nádobu se zuhelnatělým prosem, ve které byl také malý bronzový býček. Trvalo celé tři roky, než se o tomto nálezu Wankel dověděl.

Bronzový býček není tak úplně bronzový – na čelo, plece a hřbet použil tehdejší umělec železo. Předpokládá se, že oči byly skleněné. Celé provedení připomíná nálezy ze Středomoří.  Býček spolu s dalšími nálezy nakonec skončil v Přírodovědném muzeu ve Vídni.

Wankel neváhal a hned začal s rozsáhlými výkopy v Předsíni. Vykopal spoustu nálezů – bronzové a železné zbraně, sperky ze zlata i z bronzu, kování vozů, spálené obilí, velké množství perel ze skla a z jantaru, bronzové a keramické nádoby, spálené obilí, zvířecí a lidské kosti. Podle Wankela zde bylo pohřbeno 40 lidí (vzhledem k tomu, že lidské kosti zde byly vykopávány již v 17. století, můžeme předpokládat, že jich bylo ještě víc).

Wankel svoje nálezy interpretoval jako pohřeb náčelníka na voze, spojený s obětováním koňů, žen a služebníků.

Postupně se však objevily i další teorie:

Byla zde pobita skupina obchodníků z jihu – ale proč vrahové ponechali v jeskyni zlato a ostatní předměty?

Byli zde přepadeni a pobiti kováři, kteří zbohatli při výrobě cenných železných předmětů – ale pak proč tolik ženských koster a opět ponechání kořisti v jeskyni?

Došlo ke zřícení jeskynního stropu – ale jak pak vysvětlit sečné rány na kostrách?

Došlo k výbuchu moučného prachu nebo nahromaděného plynu – ve vlhkém prostředí jeskyně značně nepravděpodobné.

Lidé vhazovali obětiny jeskynním oknem, ty se postupně hromadily – nevysvětluje ani kovárnu, ani rozházené kosterní pozůstatky.

Bylo zde obětiště, kam lidé přinášeli předměty z dalekého okolí. Při obřadech byla obětována zvířata i lidé. Nalezená kovárna pak byla součástí kultu. Pravděpodobně zatím nejlepší vysvětlení.

Bylo by dobré ověřit Wanklovy nálezy dalším výzkumem. To však dnes již nejde. Za druhé světové války byla Předsíň upravena na podzemní továrnu a vybetonována. Zbývá však ještě malá naděje, že Býčí skála nebyla jen občas užívaná svatyně, že se někde v okolí najdou stopy po činnosti těch, kteří ji hlídali a udržovali.

Víme bezpečně, že nálezy patří do starší doby železné (halštadské) – horákovské kultuře (konec 8. až začátek 4. st. př. n. l). Sídliště z té doby známe z rovinatých krajů kolem Moravského krasu. Lze si dobře představit, že krasová krajina s jeskyněmi, ponory a vyvěračkami byla pro tehdejšího člověka místem, kde hledal komunikaci s nadpřirozenem. I kovářská dílna mohla být místem, kde se rodilo železo (v jeskyni byla nalezena i struska). V Moravském krasu jsou ložiska železné rudy, byla zde těžba i zpracování železa. Ve starší době železné však ani nebylo nutné rudu pracně dobývat. Kolem mokřadů se často i dnes sráží hnědočervené vrstvy bahenní rudy. Možná se někdy chemickým rozborem podaří alespoň přibližně stanovit, odkud tehdy kováři rudu získávali.

Další zajímavostí jsou výrobky z jantaru. Jantar se totiž u nás nachází vzácně a většinou jen jako materiál, který k nám přinesl pevninský ledovec. Primární naleziště jsou až u Baltu. Přitom v Býčí skále byly nalezeny tisíce jantarových perel. Svědčí to o obchodních kontaktech na velkou vzdálenost.

Máme tady záhadu evropského formátu. Záhadu, nad kterou se zamyslí skoro každý, kdo se k Býčí skále dostane. Její řešení hledají odborníci i amatéři. Každá teorie má zatím ale nějaké problémy, některá vysvětluje události v Býčí skále s větší, jiná s menší pravděpodobností.

DSC06405.jpg  
Železo se v Moravském krasu zpracovávalo i v novějších dobách - rekonstrukce železářské pece
.
 
DSC06420.jpg  
Na skalních stěnách roste kapradina sleziník
.
 
DSC06441.jpg  
Průřezy korálů u vývěru Jedovnického potoka
.
 
DSC06444.jpg  
Vývěr Jedovnického potoka
.
 
P1020792.jpg  
Vývěr Jedovnického potoka
.
 
P1020796.jpg  
Řasy v čisté vodě pod vývěrem
.
 
DSC06452.jpg  
Býčí skála
.
 
DSC09875.JPG  
Rekonstrukce vozu z Býčí skály (Přírovědné muzeum Vídeň)
,
 
DSC09876.JPG  
Detail zdobení vozu z Býčí skály (Přírovědné muzeum Vídeň)
.
 
DSC09881.JPG  
Původní nález tvoří jen zbytky - kolo vozu z Býčí skály (Přírovědné muzeum Vídeň)
.
 
DSC09877.JPG  
Bronzový býček z Býčí skály (Přírovědné muzeum Vídeň)
.
 
DSC09878.JPG  
Bronzový býček z Býčí skály (Přírovědné muzeum Vídeň)
.
 
DSC09880.JPG  
Bronzový býček z Býčí skály (Přírovědné muzeum Vídeň)  

Zdroje:

  • http://www.byciskala.cz/
  • M. Golec: Cesta do podsvětí: Býčí skála, Živá archeologie - REA 8/2007
  • V. Matoušek, P. Jenč, V. Peša: Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy. Nakl.Libri, 2005