1.jpg
V místě, kde jsou odkryty vrstvy s vyšším obsahem těžkých kovů téměř nic neroste.
 
2.jpg
Těžké kovy se do horniny dostaly při třetihorní sopečné činnosti. Voda zde dnes vytváří hluboké rýhy.
 
3.jpg
Podle zákona by ale tato místa měla být chráněna - ve velkém se zde rozmnožují žáby.
 
4.jpg
Voda vypreparovala kmeny třetihorních stromů.
 
5.jpg
Na svahu vznikají hluboké rýhy.
 
6.jpg
Voda tu dokáže vytvořit i obří hrnce.
 
7.jpg
Místy jsou plochy s pyritem a markazitem.
 
8.jpg
Ne nadarmo se pyritu říká "kočičí zlato". Při zvětrávání je zdrojem solí železa a kyseliny sírové.
 
9.jpg
Prosakující voda ukládá různé soli - více rozpustné jsou na okrajích.
 
10.jpg
Z tekoucí vody se ukládá limonit.
 
11.jpg
Minerály zde vytářejí krusty.
 
12.jpg
I v silně mineralizované vodě žijí řasy a sinice.
 
13.jpg
Kde je voda, tam je život. Tady to platí dvojnásob. 
 
14.jpg
Tam, kde se odpařuje voda, jsou výkvěty síranů.
 
15.jpg

Jezero na dně lomu má kyselou vodu.

 
16.jpg
Červenou barvu způsobují soli železa.
 
17.jpg
Jedovaté, skoro mrtvé území.
 
18.jpg
Vyschlé bahno.
 
20.jpg
Ale stačí trocha vody a odolné řasy a sinice přežívají i zde.
 
19.jpg
Noční půvab povrchového dolu

Uhlotvorná vegetace zanikla tehdy, když byla sokolovská pánev zalita jezerem. Těžba uhlí vlastně na mnoha místech vrací krajinu zpět do minulosti. Tato skutečnost je ještě zdůrazněna tím, že v rámci rekultivací budou některé lomy zatopeny vodou. Vzniknou zde tedy opět jezera. Ostatně i koupaliště v Sokolově je zbytek vytěženého lomu.

Co tedy bude se zdejší krajinou? Znovu ji upravit tak, aby vypadala jako před začátkem těžby, je nemožné. Technicky je řešitelná vhodná úprava terénu, ale jak to udělat, aby zde zase byla zelená krajina? Zdánlivě nejjednodušší je nechat povrchové doly zatopit a okolí pak zalesnit. Jenomže – voda v dolech obsahuje velké množství rozpuštěných solí, navíc je obvykle silně kyselá. Z jílovitých hornin vznikne bahno – a břehy u velkých nádrží bude voda silně narušovat. Umělé kopce jsou nesoudržné a může dojít k sesuvům. Tak co s tím?

Nedá se spoléhat jen na přírodu. Dno a břehy je nutno upravit, bude složité i udržet vhodné chemické složení. Něco za něco - nádrže budou velké, tak velké, že jejich pomocí bude možné regulovat průtok vody v Ohři lépe než pomocí přehrad.

Volné plochy rostliny dokáží velmi rychle obsadit. Ze stromů jsou to především bříza, borovice a olše. Dokonce se ukázalo, že rychleji se zazelenají plochy, které jsou nerovné – semínka se rychleji uchytí. Další druhy za nimi rychle postupují. Pak nastane zdánlivě paradoxní situace – mnoho rostlin a živočichů patří mezi chráněné druhy. Je to způsobeno tím, že jde o druhy, které nejsou dobře schopné konkurence. Tady mají dostatek prostoru k životu. Vlastně bychom měli podle zákonů chránit tento stav. Společenstvo se ovšem dále vyvíjí a z okolí se sem dostávají další druhy.

Jde o to, aby se nepostupovalo násilně. I neuvážená výsadba může  postup lesa zpomalit, místo aby jej urychlila. Základem všeho je reliéf krajiny. Musí se upravit svahy, aby nedocházelo k sesuvům, koryta pro potoky, vodní nádrže i suchá místa. Právě pestrý reliéf je základem pestrého a tedy i životaschopného společenstva. Jsou místa, kde jen odborník nebo místní člověk pozná, že jde o krajinu uměle vytvořenou. Navíc to není krajina neůrodná - dají se tu pěstovat ovocné stromy i zakládat vinice.

Co se týče další těžby uhlí, záleží spíše na politických rozhodnutích než na rozumném přístupu. Uhlí je nejen energetickou surovinou, ale i surovinou pro chemický průmysl. Mělo by se s ním šetřit a elektřinu vyrábět především v atomových elektrárnách. Na druhou stranu je logické, že je nevhodné blokovat jeho zásoby. Dříve nebo později dojde k jeho těžbě, uhlí zatím stále potřebujeme.  

Jak tedy bude jednou vypadat krajina pod Krušnými horami? Jezera, desítky metrů hluboká, s písčitými plážemi se budou střídat se zaoblenými kopci, většinou zalesněnými. Příroda se sem vrací již nyní. Je to nová země, bez lidských sídel. Potkáme tu jen myslivce, rybáře – a houbaře. Turistické cesty tudy zatím nevedou. I tak stojí tato místa za návštěvu – a za zamyšlení.  

Fotografie jsou z dolu Lomnice a Medard u Sokolova. Při rekultivaci zde vzniknou jezera, některá se již napouští. Snad se podaří zachovat alespoň několik míst s výskytem zkamenělin a minerálů.

 Most.jpg

Na již rekultivovaná místa se podíváme jindy. Kostel Nanebevzetí panny Marie v Mostě se podařilo před těžbou uhlí zachránit přesunutím. Poznáte, co je na fotografii původní krajina?

||| - je to ten kopec s lomem, který vykukuje v pozadí za kostelem. - |||

Určitě to uhodnete, pro případnou kontrolu si označte myší předchozí řádek.