Božídarské rašeliniště

pátek 25. duben 2014 07:20

Božídarské rašeliniště, území mezi Božím Darem a Rýžovnou, je chráněno od roku 1965. Jde ve skutečnosti o celý komplex rašelinišť, která přecházejí jak do smrkových porostů, tak i do horských rašelinných luk. Celému území vévodí vrch Špičák (1115 m).  

Voda z bohatých srážek se vsakuje a vyvěrá na povrch v četných pramenech. Kolem pramenů vznikají močály a jezírka. Rostou zde převážně ostřice, sítiny a rákos. Později se rozrůstají hlavně rašeliníky – mokřad se postupně mění v rašeliniště. Rašeliník dole odumírá, nahoře však stále přirůstá. Tím se celé rašeliniště postupně bochníkovitě vyklenuje. Rašeliníků je velké množství druhů, všechny jsou si však vzájemně podobné. Mohou být zelené, nažloutlé nebo načervenalé, často jde o reakci na množství světla. Jen na Božídarském rašeliništi je jich 24 druhů.

Dovolím si malé odbočení – tropické deštné pralesy jsou označovány jako „plíce Země“. Ohromné stromy a bujná vegetace přece spotřebuje k růstu velké množství kysličníku uhličitého, a vypustí naopak do atmosféry odpovídající množství kyslíku. Někdy se tvrdí, že boj za záchranu deštných pralesů je bojem proti skleníkovému efektu – zahřívání naší planety. Aby to byla pravda, muselo by docházet k vyloučení uhlíku z prostředí – tedy k hromadění humusu. Všechna organická hmota se však v deštném pralese nesmírně rychle rozkládá, humusu je tady minimum. Ke hromadění humusu a rašeliny ale dochází naopak v mírném a chladném podnebním pásu, tedy i u nás (tropické deštné pralesy je nutno chránit především jako prostředí nesmírného množství druhů, které často ještě ani neznáme).

Rašeliniště, které dorůstá, si samo píše svoji kroniku. Zachovávají se v něm nejen kusy stromů, ale i drobné části, jako jsou pylová zrna. Srovnáním letokruhů na zachovaném dřevě umožňuje poměrně snadno určit stáří dřeva (navíc je tu možno využít i datování podle radioaktivního uhlíku C14). Pyly nás zase informují o tom, jaké prostředí bylo v samotném rašeliništi i v jeho okolí.

Rašelina bývá někdy označována jako nejmladší uhlí. Na řadě rašelinišť se těžila nebo těží. Výjimkou není ani Božídarské rašeliniště. Systematická těžba zde začala již v 18 století. Rašeliniště bylo odlesněno, k odvodnění sloužila pravoúhlá síť odvodňovacích kanálů. Voda pak byla odváděna hlavním příkopem. Kvádry rašeliny (borky) se získávaly ručním rýpáním. Drobivá rašelina byla vtlačována do zvláštních forem. Těžba rašeliny zde skončila definitivně za druhé světové války. Některá místa bývalé těžby jsou nyní zatopena.

Božídarské rašeliniště zarůstá různými keříky (vřes, borůvka, brusinka) a hlavně klečí. Právě souvislý výskyt kleče dokazuje, že rašeliniště dosáhlo posledního stadia svého vývoje a že dochází k jeho degradaci. Kleč sem zde byla zatlačena z výhodnějších míst. Roste velmi pomalu a potřebuje dostatek světla. Naopak snáší kyselé půdy s minimálním množstvím živin, zamokřené i suché.

Pozůstatkem z doby ledové je bříza zakrslá. Dnes je to typická rostlina severské tundry. Na našem území, kde se teplota výrazně zvýšila, přežila pouze na místech, ze kterých ji nevytlačila konkurence ostatních rostlin. Bříza zakrslá opravdu dělá čest svému jménu. Jen největší jedinci dorostou do výšky jednoho metru. I zaokrouhlené, na okrajích pilovité listy jsou velmi drobné. Zajímavé je, že bříza zakrslá roste převážně na okraji míst, kde se těžila rašelina. Má zde zjevně optimální podmínky. Památkou na poslední dobu ledovou není jen bříza zakrslá, ale i zde hojný drobný hlodavec hraboš mokřadní.

Nesmíme zapomínat, že jsme v místech někdejší rozsáhlé hornické činnosti. K těžbě a zpracování rud bylo vždy potřeba velké množství dřeva. Původně byly celé Krušné hory zalesněny, teprve později došlo k odlesnění, vznikly i louky a pole. Lesy byly i vícekrát poškozeny polomy, kůrovcem a v neposlední řadě i exhalacemi z pánevní oblasti. S problémy zalesnění se lesníci potýkají i dnes. 

07dscn0007.jpg
 Do rašeliniště vede upravená naučná stezka. Projdete suchou nohou 
 
08dscn0008.jpg
 Od Božího Daru je to na rašeliniště jen kousek
 
25dscn0025.jpg
 Rašelina se zde už netěží, území spíše připomíná park
 
DSC03447.jpg
 Tedy přesněji anglický park. Ale držte se cesty, jinak se namočíte
 
DSC03449.jpg
 Vřes je indikátor kyselé, nevýživné půdy
 
DSC03451.jpg
 Klečová forma borovice
 
DSC03453.jpg
 Nové části stezky už jsou bezbariérové
 
DSC03455.jpg
 Stromy zde rostou pomalu - v rašelině je málo živin
 
DSC03469.jpg
Bříza zakrslá - pamětník ledových dob
 
DSC03472.jpg
 V létě je rašeliniště krásně zelené
 
DSC03476.jpg
 Na podzim rozkvetou vřesy a barva se změní na masově červenou
 
DSC03483.jpg
 Těžila se zde rašelina, rýžovala ruda cínu - cínovec
 
DSC03484.jpg
 Špičák je zbytek třetihorní sopky
 
DSC03498.jpg
Relief krajiny zde vznikl již v třetihorách. Je starší, než pánve pod Krušnými horami 
 
Karel Drábek

Karel Drábek

Karel Drábek

O přírodě a lidech

Celý život jsem se držel vlastních názorů. To ovšem neznamená, že mám vždy pravdu. Blog je způsob komunikace. Nebojte se diskutovat, můžete mi také napsat na karel.drabek@seznam.cz Texty a fotografie autora jsou volné pro nekomerční využití.

free counters

REPUTACE AUTORA:
13,32

Tipy autora

Zajímavé články

Oblíbené blogy