Vinařická hora

pondělí 7. duben 2014 08:20

Krajině pokryté pralesy dominuje na západě ohromná sopka. Na severu je řada dalších sopečných vrcholů, některé čas od času vyvrhují popel nebo po jejich svazích tekou lávové proudy. V krajině se nečekaně rozevře nová puklina, do které padá vše, co je kolem – kusy skal stejně jako stromy.

Před 20 miliony let se takto impozantně narodila severně od dnešního Kladna nová sopka. Několik milionů let se pak zdánlivě nic nedělo. Teprve potom začala sopka růst – střídaly se výbuchy, při kterých sopka vyhazovala horký sopečný popel a klidnější období s vytékáním lávy. V závěru činnosti se ještě otevřel jižně od hlavního kráteru další kráter. Někdejší láva je dnešní čedič, který se zde těžil v několika lomech. V nich můžeme pozorovat, že vrstva čediče je silná až 25 m. Ve vrstvách popela jsou vidět kusy hornin, které sopka vytrhla v podloží a vynesla na povrch.

Po vyhasnutí sopky pronikaly na povrch ještě horké minerální vody. Minerály v nich rozpuštěné vykrystalizovaly. Při těžbě se v lomech nacházely i krásné ukázky minerálů. Čedič se používal na štěrk, hráze, opěrné zdi a také na výrobu kostek, kterými se dláždily zdejší silnice. Taková dlažba byla však zejména za deště velmi kluzká.

Vinařická hora ovšem není naše jediná sopka. Není ani nejstarší, ani nejmladší, ani největší - prostě takový slabší průměr. Patří však k nejlépe prozkoumaným sopkám vůbec. V okolí Kladna se těžilo černé uhlí. Sloje byly i pod Vinařickou horou a horníci se za uhlím prokopali až pod samotnou sopku. Vystupující láva zde proměnila uhlí v přírodní koks. Našly se i zbytky stromů, které zapadly do trhlin v zemi. A s nimi i kameny, které jako by sem vůbec nepatřily – nikde v okolí je již nenajdeme. Vznikající sopka totiž pohltila vše, co bylo kolem. Od té doby ovšem vnější geologické síly (hezký název, ale jde hlavně o vodu, led a vítr) nezahálely a dnešní povrch je o pěkných pár desítek metrů snížený. Chybí tak celá souvrství. Sopka některé horniny pohltila, naopak vystupující láva zase v hloubce kusy hornin urvala a vynesla na povrch. V dnešním čediči, ale i v tufu (to je někdejší sopečný popel) jsou kusy a bloky starších hornin, často vypálených stykem s lávou.

Vinařická hora je stejně jako dnešní Vesuv nebo Etna složena z vrstev lávy a sopečného popela. Zasypaná lidská sídla zde však hledat nebudeme – na to je naše sopka příliš stará. Přesto však neušla pozornosti našich předků, jak dokládá řada zajímavých archeologických nálezů. Většinou jde nálezy z popelnicového pohřebiště. Dnes je část Vinařické hory chráněna. Naučná stezka vede nejzajímavějšími místy, důležité je i to, že se vyhýbá místům, která jsou nebezpečná. Nesmíme zapomínat, že staré lomy mají nezabezpečené stěny, ze kterých hlavně na jaře padají kameny.

Najdeme tu různá společenstva rostlin. Na čedičovém skalním podkladu, ale i ve starých lomech jsou skalní stepi stejně krásné, jako v Českém středohoří. K jihu skloněné stráně s opukovým podkladem jsou porostlé vápnomilnou květenou. Botanikové taková místa přímo milují – říkají jim bílé stráně. Na jaře rozkvétají bělozářky – nejdříve větší bělozářka liliovitá, později bělozářka větevnatá.

Jen o malý kousek níž však najdeme vřesoviště – a vřes přitom potřebuje kyselou půdu bez vápníku. Vysvětlení je prosté – sestoupili jsme až do míst, kde jsou starší, v tomto případě karbonské horniny, které jsou složeny především ze zrnek písku a navětralých živců. Půda z nich vzniká je suchá, písčitá, kyselá a s minimem živin. Na části svahu je i stará třešňovka a pokud přijdeme ve vhodnou dobu, nasbíráme si i lesní nebo polní jahody.

Na zvětralém sopečném popelu jsou naopak zásadité, hluboké a výživné půdy. Zde jsou porostlé habrovým lesem. Hustý porost a členitý terén poskytují úkryt muflonům, kteří zde byli vysazeni. Jejich původní vlastí jsou Korsika a Sardinie ve Středozemním moři. V lese muflony těžko zahlédneme, na podzim se však stádečko, které vede stará muflonka, často pase na okolních polích.

Z hlavního vrcholu od malého trianglu je nádherný rozhled. Nápadný je Říp, na západě Doupovské hory. na severu vidíme Slaný se Slánskou horou (to je vlastně sestřička Vinařické hory) a dále Hazmburk a panorama Českého středohoří. Z nižšího jižního vrcholu je rozhled ke Kladnu.

Lomy, kterými vede naučná stezka, jsou součástí chráněného území. Sběr minerálů je v nich zakázán. V tomto případě je zákaz zbytečný, nic se zde nedá najít. Pokud však přece jen zatoužíte po nějakém minerálu, je nutno na vrcholu Vinařické hory odbočit z naučné stezky k východu, obejít po polní cestě pole a prohlédnout zdejší největší lom. V současné době se zde netěží. Přístupová cesta z východní strany odkryla nesouvislé sopečné vyvrženiny – popel, bloky hornin, sopečné pumy. Ve vlastním lomu je hlavně čedič, který místy vytváří masivní sloupy. Najdeme tu však i polohy s dutinkami po plynech, ve kterých vykrystalizovaly různé minerály. Ale pozor – bez kladívka se zde neobejdete. 

Geologická mapa na Česká geologická služba: Mapová aplikace

 
Vinaricka_hora01.jpg
Staré lomy na Vinařické hoře pomalu zarůstají 
 
Vinaricka_hora02.jpg
Střídání vrstev čediče a tufu - původně lávy a sopečného popela 
 
Vinaricka_hora02a.jpg
Sklon vrstev čediče ukazuje, kudy tekla láva 
 
Vinaricka_hora03.jpg
Bělozářka liliovitá dělá čest svému jménu 
 
Vinaricka_hora04.jpg
Později rozkvetou divizny 
 
Vinaricka_hora05.jpg
Pohled z vrcholu na Slaný a České středohoří 
 
Vinaricka_hora08.JPG
Smečno, na obzoru přírodní park Džbán 
 
Vinaricka_hora06.jpg
Výplň sopouchu - sopečný popel, bloky čediče 
 
Vinaricka_hora07.JPG
Novější lom ještě není zcela zarostlý 
 
Vinaricka_hora09.JPG
 Každý tu něco najde
 
Vinaricka_hora10.jpg
Dutina v tufu vyplněná kalcitem 

 

Související články: 

Slánská hora

Slánská hora je erodovaný zbytek třetihorní sopky. Ve starém lomu můžeme vidět její vnitřní stavbu, lávové proudy mají nápadnou sloupcovitou odlučnost. VÍCE ]

 

 

Bába i s Dědkem

Do nitra sopky už jsme se podívali. Pro změnu tedy výlet ještě hlouběji, přímo pod sopku, do míst, kudy proudilo žhavé magma.VÍCE ]

 

 

Venušina sopka

Sopku si obvykle představujeme jako kopec s kráterem na vrcholu. V tomto případě ale nic tak nápadného nehledejte. Venušina sopka, tedy to, co z ní zbylo je jen celkem malá vyvýšenina nad obcí Mezina, 4 km jižně od Bruntálu.  VÍCE ]

 

 
Karel Drábek

ZipNo, ještě, že spí...09:2615.4.2014 9:26:07
NULIPane Drábku,10:138.4.2014 10:13:16
Karel DrábekRe: Naďa Dé17:497.4.2014 17:49:32
NaďaPřiznávám bez mučení,14:427.4.2014 14:42:12

Počet příspěvků: 5, poslední 15.4.2014 9:26:07 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Karel Drábek

Karel Drábek

O přírodě a lidech

Celý život jsem se držel vlastních názorů. To ovšem neznamená, že mám vždy pravdu. Blog je způsob komunikace. Nebojte se diskutovat, můžete mi také napsat na karel.drabek@seznam.cz Texty a fotografie autora jsou volné pro nekomerční využití.

free counters

REPUTACE AUTORA:
11,01

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.