Konvalinka vonná

středa 1. červen 2016 15:54

Po konvalinkách se ani nemusíme dívat – prozradí je jejich vůně. Ale i jejich voňavá krása má drobnou vadu – konvalinka je jedovatá.

Konvalinka vonná má tenký, plazivý oddenek. Vyrůstají z něho obvykle dva kopinaté listy se souběžnou žilnatinou. Květy jsou umístěny v jednostranném hroznovitém květenství na stvolu, který je obvykle kratší než listy. Kulaté , zvonkovité okvětí je obvykle bílé, někdy slabě nažloutlé nebo narůžovělé, má šest odstátých cípů. Po odkvětu se vyvíjí nápadně červené bobule, které obsahují kulatá semena. Konvalinky obvykle vyrůstají ve skupinách, někdy jsou jich pohromadě stovky.

Konvalinka vonná roste v Evropě, chybí pouze v nejsevernějších a nejjižnějších částech, na východ pak až do Číny a Japonska. Do Severní Ameriky si ji snad přinesli lidé. U nás roste ve světlých lesích nebo na jejich okrajích, od nížin až do hor.

Vůni konvalinek způsobují těkavé látky, převážně terpeny. Zatím jich byla v konvalinkách nalezena asi stovka, samotná vůně je způsobena kombinací těchto látek. Využívají se v kosmetickém průmyslu (hlavně parfémy a mýdla). Prášek z květů se používal jako přísada do šňupavého tabáku, ne pro vůni, ale proto, že dráždí ke kýchání.

Konvalinka vonná obsahuje jedovaté glykosidy, saponiny a alkaloidy, které působí na srdeční činnost (především convalatoxin). Léky z konvalinky se používají při akutní slabosti srdce. Nejméně jedovatých látek obsahují bobule, ale právě ty jsou u lidí nejčastější příčinou otrav. Jedovatá je dokonce i voda z vázy, ve které byly květy konvalinek. Používání konvalinek v léčitelství je vzhledem k jejich jedovatosti riskantní.

1.JPG
Porost konvalinek
 
2.JPG
Květy se často skrývají mezi listy
 
3.JPG
Kvetoucí konvalinky
 
4.JPG
Konvalinka vonná
 
5.JPG
Květy mají tvar malých zvonků
 
6.JPG
Něžná krása konvalinek je jedovatá
 
7.JPG
Cípy zvonků bývají zahnuté vzhůru
 
8.JPG
Pohled "pod sukně" - vnitřek květu
 
9.JPG
Detail květu
 

Podobné články jsou v rubrice Rostliny

Blanka: Ke konvalince vonné mám zvláštní vztah. Chodívala jsem na ní se svým milovaným dědečkem a nosili jsme jí domu tak velké pugéty, že zaplnily na stole mísu, které skláři říkají  stolec.  Děda jejich stonky vždycky svázal režnou nití, protože jich bylo tolik, že bych je neobemkla rukou. Bylo mi tehdy 6 a v lokalitě kopců nad Větřním jí rostly hektary. Vůně, kterou zaplavily byt byla skvostná, miluji jí dodnes, ale ještě víc se mi líbily bělostné zvonečky, které jsem vydržela pozorovat a zkoušet rukou, jak při pohlazení “šustí”.  Jako zvonky konvalinek – tak mi zní duet Sumi Jo a Cecilie Bartoli zde.  A ještě něco mi připomínají – zvonkohru ve větru. 

Diskutovat můžete i zde. Tuto možnost použijte především pro vzkazy starší 14 dnů. Na zápis dostávám upozornění a mohu snadněji reagovat.

Karel Drábek

Karel Drábek

Karel Drábek

O přírodě a lidech

Celý život jsem se držel vlastních názorů. To ovšem neznamená, že mám vždy pravdu. Blog je způsob komunikace. Nebojte se diskutovat, můžete mi také napsat na karel.drabek@seznam.cz Texty a fotografie autora jsou volné pro nekomerční využití.

free counters

REPUTACE AUTORA:
13,32

Tipy autora

Zajímavé články

Oblíbené blogy