Za blatskou princeznou

pondělí 20. červen 2016 00:22

Blatsko je rázovitá krajina s typickou vesnickou architekturou, úrodnou půdou a sice plochou, přesto zajímavou krajinou.  

Úrodná půda byla základem bohatství zdejších sedláků. Ti se také snažili se svoje bohatství také ukázat. Tradiční vesnické stavby byly na konci 18. století obohaceny o prvky, používané do té doby ve městech. Tím vznikl zcela osobitý typ staveb – selské baroko. Domy jsou doširoka rozložené, s nápadnými štíty s bohatou štukovou výzdobou. Každý štít je jiný, každý je ukázkou mistrovství zdejších zednických mistrů. Stejně jako domy, i zdejší kroje jsou bohatě zdobené.

Severní výběžek Třeboňské pánve se někdy nazývá Borkovická pánev. Jíly křídového stáří tu tvoří nepropustné podloží. Vývěry podzemních vod umožnily vznik rašelinišť. Vrstva rašeliny zde dosahuje až8 m. Zdejší rašeliniště vzniklo po poslední době ledové, tedy více než před 10 000 lety. Je to místo s dostatkem vody, s kyselou půdou a minimem živin. Živé rašeliniště postupně narůstá vzhůru, dole se hromadí odumřelá organická hmota. Nic však netrvá věčně, a tak dříve či později rašeliniště nestačí nasávat vodu a jeho růst se ukončí. V přirozených podmínkách se postupně promění v les. V místech, kde neprobíhala těžba, jsou blatkové bory. Ručně vytěžená místa jsou bezlesá. Tam, kde se těžilo strojně, vznikají mokřady, na části jsou otevřené vodní plochy. Dá se říci, že těžba rašeliniště nezničila, jen omladila a přispěla k jeho rozmanitosti.

Na rašeliništi rostlinám chybí dusík. Některé ho získávají neobvyklým způsobem – z různých živočichů, jsou masožravé. Známá je především rosnatka, která lapá hlavně hmyz. Zde se s ní setkáme hlavně na otevřených plochách rašeliníku. Další masožravou rostlinou je bublinatka. Najdeme ji v zatopených příkopech, které dříve sloužily k odvodňování těženého území. 

Charakteristickým zdejším stromem je borovice bažinná – blatka. Nemá hlavní kořen, větve vyrůstají již od spodní části kmene. Tmavozelené prohnuté jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou. Na větvích vydrží 3 – 9 let. Největší ze zdejších borovic je Blatská princezna. Má rozdvojený kmen, což je důsledek poškození v mládí. Snad ji někdo uřízl nebo byla zlomena. Dnes dosahují oba kmeny výšky asi 15 m. Z větší dálky však nejsou oba kmeny nijak nápadné, Blatská princezna vypadá jako obyčejný strom. 

Borkovická blata je možné projít si po naučné stezce. Ta prochází jak nenarušenou částí rašeliniště, tak i místy, kde dříve probíhala těžba. Rašelina se na blatech těžila od poloviny 19. století. Sedláci se jí věnovali v květnu po ukončení jarních prací na polích. Díly pro těžbu prodávala lesní správa. Ta také stanovila podmínky pro těžbu – mimo jiné i to, že maximální hloubka těžebního prostoru nebude více, než3 m.  Ložisko bylo třeba nejdříve odvodnit. K tomu sloužily3 mhluboké odvodňovací strouhy. Vlastní těžba se prováděla pomocí želízka, což byl ostrý nástroj ve tvaru písmene L. Vyřezávaly se kusy rašeliny o velikosti cihel. Ty se pak odvážely na výkladiště, kde se sušily. Rašelina se používala k topení, jako stelivo do stájí nebo se lisovala pro zahradnické účely.

V současnosti má rašelina nejdůležitější využití v lázeňství na koupele a zábaly – zejména na kloubní a pohybové potíže. Blatskou rašelinou se léčí v lázních Bechyně u Tábora.

Od r. 1953 se rašelina na blatech těžila průmyslově. Odvodněné a odlesněné plochy se postupně frézovaly po malých, jen několikacentimetrových vrstvách. Ročně se vytěžilo přes 100 000 tun. Nad podložím se ponechávalo minimálně60 cmrašeliny. V r. 1980 byla těžba pozastavena a území bylo vyhlášeno Státní přírodní rezervací Borkovická blata.

DSC09042.JPG
Borkovice - náves
 
DSC09046.JPG
 Selské baroko
 
DSC09044.JPG
 Borkovice
 
DSC09041.JPG
 Borkovice
 
DSC09029.JPG
 Malžíce. Zachovanou blatskou architekturu najdete ve všech zdejších vesnicích
 
DSC08838.JPG
Na blatech převládají borové lesy
 
DSC08860.JPG
Najít blatskou princeznu není jednoduché
 
DSC08869.JPG
Princezna není sama. Borovice blatka roste po celé ploše rašeliniště
 
DSC04773.JPG
Rojovník bahenní je chráněná rostlina 
 
DSC04768.JPG
V Americe slouží rojovník bahenní k vaření labradorského (Jamesova čaje)
 
DSC04778.JPG
Další vzácnost - plavuň pučivá
 
DSC04776.JPG
 Plavuň pučivá - detail vrcholu
 
DSC08863.JPG
Nejdůležitější rostlinou je tu rašeliník. Vlastně rašeliníky, jde o více druhů
 
DSC08877.JPG
Když voda už nestačí stoupat až k povrchu, zaroste rašeliniště lesem
 
DSC08906.JPG
Porost blatky
 
DSC08909.JPG
Voda je hbed pod povrchem rašelinistě
 
DSC08922.JPG
Chodit se dá bezpečně jen po upravených chodnících
 
DSC08930.JPG
Cesty vedou po vyvíšených místech
 
DSC08933.JPG
Živý je vlastně jen vrchol rašeliníku. Rostlina nahoře přirůstá, dole odumírá
 
DSC08935.JPG
Místa staré těžby postupně regenerují. Stačí udržet vysokou hladinu spodní vody
 
DSC08948.JPG
Postupně zarůstají i místa, kde se rašelina těžila průmyslově
 
DSC08952.JPG
Jámy po vytěžené rašeliniště se přemění v mokřad
 
DSC08961.JPG
Starý odvodňovací kanál už k odvodňování neslouží
 
DSC08962.JPG
Plocha po těžbě zarůstá travou, ostřicemi, pak nastupují břízy a borovice
 
DSC08982.JPG
Pro žáby je to ráj. 
 
DSC08984.JPG
Rekultivace vytěženého rašeliniště
 
DSC08990.JPG
Po vytěžení rašeliny se místo vrací vlastně do doby, kdy rašeliniště vzniklo
 
DSC08993.JPG
 Vlastně se celý cyklus voda - rašeliniště - les opakuje
 
DSC09007.JPG
Zarostlá vytěžená část
 
DSC09010.JPG
 Vodní nádrž zarůstá od okrajů, v pozadí listnatý les. Borovice nastoupí později
 
DSC09014.JPG
Krásná krajina. Tady těžba některá místa vlastně omladila
 
DSC09022.JPG
Na tvorbě organické hmoty se podílí i řasy a sinice
 
DSC09019.JPG
Místa, kam se člověk rád vrací 

Diskutovat můžete i zdeProsím, dejte přednost této diskusi hlavně tehdy, pokud budete psát své vyjádření až po několika dnech od publikování článku. Na nový příspěvek dostávám upozornění a mohu reagovat.

Blanka: Dost dlouho jsem nad Borkovickými blaty přemýšlela. Dvanáct let jsem žila kousek odsud asi 5 km vzdušnou čarou od komplexu rybníků, který začíná velkým Dvořištěm, co hledí jako obrovské oko do nebes. Důvěrně znám ten kraj rašelinišť, rusalek a tichých závanů křídel volavek nad hladinou vod. Musí to být Dvořák – přemýšlela jsem nad Slovanskými tanci – asi by byla krásná Dumka Jenže ta se hodí spíš pro návsi vesnic, které jste tak pěkně zadokumentoval. Nejkrásnější jsou však pohledy na hladiny vod z valbových chodníčků. Vzpomínám si velmi dobře na ticho, které bylo tolik typické pro rašeliniště – většinou tam ani moc nezpívali ptáci a panoval tam z těch mokřad zvláštní klid. Asi takovýto – nikdo menší, než L.v.Beethoven by to netrefil lépe.  Nahrávka s Friedrichem Guldou je unikátní, naprosto dokonalá, nahrával všechny Beethovenovo sonáty roky a specializoval se na ně. Vidím drobounká bělavá mávátka suchopýru a zase jsem malá holka, co za ledního dne pozoruje, jak ty obrněné rosnatky loví drobounké mušky.

Související článek

Božídarské rašeliniště

Božídarské rašeliniště, území mezi Božím Darem a Rýžovnou, je chráněno od roku 1965. Jde ve skutečnosti o celý komplex rašelinišť, která přecházejí jak do smrkových porostů, tak i do horských rašelinných luk. Celému území vévodí vrch Špičák (1115 m).  VÍCE ]

Karel Drábek

Karel Drábek

Karel Drábek

O přírodě a lidech

Celý život jsem se držel vlastních názorů. To ovšem neznamená, že mám vždy pravdu. Blog je způsob komunikace. Nebojte se diskutovat, můžete mi také napsat na karel.drabek@seznam.cz Texty a fotografie autora jsou volné pro nekomerční využití.

free counters

REPUTACE AUTORA:
13,32

Tipy autora

Zajímavé články

Oblíbené blogy