Skanzen Lhota

pondělí 15. srpen 2016 00:57

Železo na našem území začali vyrábět Keltové již asi před 2 500 lety. Železná ruda se na tehdejší malovýrobu našla téměř všude. Zdroj energie poskytlo dřevěné uhlí. Jeho výroba má už tedy úctyhodnou tradici.

Nejstarší a nejjednodušší způsob získání dřevěnéh uhlí je vybrat kousky, které zůstanou v ohništi. Dalším vývojovým stupněm je pálení v otevřených jamách. Takové uhlí je však nekvalitní, nehledě na zbytečně velkou spotřebu dřeva. Zvýšená poptávka vedla ke změně technologie – začalo se pálit v milířích. Milíře se stavěly v místech potřeby uhlí, nebo častěji v lese, blízko zdroje dřeva. Milíření bylo stálé nebo toulavé. Toulavé milíření zanechalo pozůstatky, které dnes nacházíme po celém Křivoklátsku. Zato vybrání místa pro stálé milíře byla hotová věda. Místo muselo být dostatečně prostorné, aby se na něj vešly milíře i zásoba dříví a hotového uhlí, snadno přístupné pro potahy, suché, ale v blízkosti vody. Dále kvůli tahu nesmělo být na svahu, proti větru se proto stavěly umělé zábrany.

Půdu bylo nutno zbavit kamenů a drnů. Prokopala se do hloubky asi půl metru. Optimální byla půda s příměsí drtě dřevěného uhlí. Pokud nebyl milíř na místě, kde se již dříve pálilo, přiváželi si uhlíři ze starého místa alespoň uhelný prach, který s hlínou promíchali. Nové uhliště bylo vyvýšené nad okolní terén, upravené tak, aby se na něm nedržela voda. Místo se připravovalo několik měsíců předem, na jarní pálení nejlépe již na podzim.

Dřevo pro milířování  musí být rovné, aby při vyskládání bylo co nejméně mezer. Používá se vždy jen jeden druh, tím se zabraňuje nestejnému vypálení. Délka polen se volí spíše podle tradice. Milíře se stavěly ležaté nebo stojaté, v našich krajích naprosto převládaly milíře stojaté. Po vyskládání dřeva a pokrytí drny bylo možno milíř zapálit. Nejčastěji se to provádělo shora, pomocí středového válce (krále). Po vyhoření se král vícekrát plnil, až se unikající bílý dým hnědě zbarvil a na milíři se přestala srážet voda (přestal se potit). Toto zapálení může trvat až 24 hodin.

Pálení dřevěného uhlí neprobíhá samovolně, ale musí se řídit. Dělá se to pomocí dymníků, otvorů o průměru 5 –8 cm, které jsou v plášti milíře. V kruzích  se postupuje od shora dolů. To vše určuje uhlíř podle barvy kouře. Poslední kruh se dělá asi půl metru nad  zemí. Během celého procesu se objem zmenší až o 40%. Milíř je nutno sledovat a upravovat.

Doba pálení závisí na mnoha okolnostech – velikosti milíře, druhu dřeva, počasí atd. Obecně lze říci, že čím pomalejší je pálení, tím je dokonalejší. Měkké dřevo se má pálit pomaleji, než dřevo tvrdé. Celý proces může trvat 7 dní, ale někdy více než 15 dní. Není tedy divu, že pracná výroba dřevěného uhlí způsobovala jeho relativně vysokou cenu. Při výrobě železa byly právě nejvyšší náklady na nákup dřevěného uhlí.

Snaha snížit podíl namáhavé práce a urychlit výrobu dřevěného uhlí vedla v polovině minulého století k výrobě karbonizačních pecí. Primitivní ruční výroba však většinou měla větší výtěžnost. Jeden člověk je dnesschopen vypálit 2 pece za týden, tedy vyrobit asi 2 t. dřevěného uhlí.

Budoucnost je ve výrobě v retortních pecích. Odpadá roztápění a vychládání, celý proces probíhá kontinuitně v jednom svislém válci. Zařízení je nákladné a složité, ale ze dřeva se využije téměř vše. Mimo dřevěného uhlí se získávají i žádané chemické suroviny, teplo se používá pro vysoušení dřeva před vlastním procesem. Připravuje se dokonce využití plynů pro výrobu elektrické energie. Vše je ovšem řízeno počítačem.

Naučnou stezku a skanzen vybudovala firma Dřevěné uhlí CYRUS. Nejde jen o historický skanzen, firma zde i dřevěné uhlí vyrábí.

DSC03124.jpg
Vstup do skanzenu
 
DSC03105.jpg
Všude je připraveno dříví 
 
DSC03106.jpg
Dřevo se třídí podle druhů
 
DSC03110.jpg
Pily jsou sice zrezlé, ale funkční. Jde o současné výrobky
 
DSC03111.jpg
Zato saně vyhlíží starobyle
 
DSC03108.jpg
Průřez milířem
 
DSC03115.jpg
Rozestavěný milíř
 
DSC03114.jpg
Zbytky po pálení dřevěného uhlí
 
DSC03112.jpg
Chudák - bez ohně neuvaří
 
DSC03113.jpg
Nerušte prosím při jídle!
 
DSC03117.jpg
Dřevo pro průmyslovou výrobu dřevěného uhlí
 
DSC03120.jpg
Vyskládat na určené místo
 
DSC03121.jpg
Zavřít, zapálit
 
DSC03123.jpg
A čekat...
Karel Drábek

Karel Drábek

Karel Drábek

O přírodě a lidech

Celý život jsem se držel vlastních názorů. To ovšem neznamená, že mám vždy pravdu. Blog je způsob komunikace. Nebojte se diskutovat, můžete mi také napsat na karel.drabek@seznam.cz Texty a fotografie autora jsou volné pro nekomerční využití.

free counters

REPUTACE AUTORA:
13,32

Tipy autora

Zajímavé články

Oblíbené blogy